Co mi sport dal a vzal?

   Je toho hodně, každopádně mě veslování určitě trochu změnilo. Co Vám takový sport vezme je v první řadě spousta času. Chodit na tréninky není povinnost, je to svobodná volba, můžu si vybrat - trénovat s tím, že se budu výkonnostně zlepšovat a mít určité cíle, nebo být na tréninku jak se mi to zrovna hodí, ale budu se zlepšovat hodně pomalu a vždycky budu zůstávat na konci výsledkových listin, protože vždycky se najdou lidé, kteří strávili na tréninku víc času. A je jich většina, proč taky závodit když člověk nemá výkonnost. A když už byste třeba týden trénovali, týden jen tak na oko, trenéři se budou stejně raději věnovat těm svědomitějším, protože mají širší vyhlídky. Takže buď zodpovědně trénovat, nebo se v klubu neukazovat vůbec. V tomhle nejsou kompromisy, když ale takový udělám, vím stoprocentně, že je to k ničemu.

    Stejně tak to platí "občasném" vynechání tréninků. Z dřívějška s tím mám až nepříjemně moc zkušeností. Ve škole jsme byli báječná parta, odpoledne jsme trávili pohromadě,ale pak jsem začala veslovat. Každý chtěl abych "vyjímečně jednou" odřekla trénink a udělala si čas, jenže když se sejdou tři takoví za týden, už je to příliš. Odfláknutý týden na nic. Ale kdyby jen týden, tohle se může táhnout měsíce. A pak najednou zjistím, že zima skončila, začíná pomalu sezóna a já nemám natrénováno. Když je potřeba se učit, někam zajít, něco vyřídit nebo jednoduše má kámoška průšvih nedělá mi vůbec výčitky se na trénink vykašlat, když vím, že mám důvod. Nemusím se před nikým ospravedlňovat proč jsem neodtrénovala předepsaný trénink, jen sama před sebou. To už bývá horší.

   Člověk zároveň pozná, kdo to s přátelstvím myslí vážně a kdo si na to jen hraje. Když najednou není moc času, spousta lidí se urazí, jakto že ZROVNA NA NĚ si právě nenajdu chvíli. Ale pak i když mám čas najednou nejsem dost dobrá. I takoví jsou a budou. Jiný pochopí, že dnes mám prostě odpoledne jen půlhodinku, a to jednoduše neznamená že by mi s nimi nebylo fajn. Neodsuzují mě za moje zájmy. A jestli tohle někdo z nich čte, moc vám děkuju za všechnu trpělivost, fakt to se mnou musíte mít asi těžký.

    Kromě toho se člověk učí nevnímat bolest. Každý trénink se musí kousnout, někdy je to docela boj, plíce pálí a svaly bolí, nejjednodušší by bylo to prostě položit a jít domů. Ale to tam potom nemám co dělat. A jsme zase na začátku...

 

Doufám že vás tohle moc nenudilo ale někam jsem to napsat musela :-) A kdyby nudilo, tak to prostě nečtěte.